NEDĚLNÍ PÍSNĚ O ŠTĚSTÍ (II)

Neříkej, že štěstí dost,

víc že mně nelze snésti,

právě stín v něm drsný host

po větším je touha štěstí.

Piješ – chtěla bys pít víc,

rty zas práhnou novou žízní,

důkaz vzdech a ruměn v líc

v polibcích vše nových vyzní.

Štěstí lásky vyčerpat

marná snaha jako moře,

které hoch chtěl přelívat

malou škeblí. Jestiť zoře.

Jestiť velká záplava

štěstí lásky jako naše,

tam kde hasne, nastává,

nelekej se o ně plaše!