NEDĚLNÍ ROZJÍMÁNÍ

Bůh, ač mu toho není třeba,

by vydělával sobě chleba

a robotou se zrasoval,

přec šest dní v žití pracoval,

to proto, by dal lidstvu příklad.

Myslím, že správný je můj výklad.

Uhlobaroni, králové,

ministři, kardinálové

a jiní páni – kráčí skorem

až příliš věrně za svým vzorem.

Co udělají tito páni

od narození do skonání,

když všecko spočteš, celkem vzato

víc nežli šest dní nedělá to.

Tak tomu je a bylo vždycky,

co pamatuje rozum lidský,

že ovšem páni velmožní

do práce byli nemožní.

Dnes ale i ta sprostá chátra

na práci hledí hezky s patra:

Stávky si bere do hlavy,

prvního máje oslavy,

chce osm hodin práce denně

a po případě taky méně.

Tož proto je nám vojska třeba

tak jako vezdejšího chleba,

by nekřičeli ze spaní

v úzkostech dobří poddaní.

Vojsko též chrání potentáty

a v kázni udržuje státy,

neboť lid snadno sveden bývá,

pobuřující písně zpívá

a, má-li trochu volné ruce,

tak dělá třeba revoluce

a mnoho jiných hloupých kousků,

jak před sto lety ve Francouzsku,

kde krále o krk zkrátili,

manželku jeho zabili

a hole vzali na šlechtice,

až ocitli se v republice. –

Pomni však ty, jenž ctnostně žiješ,

že písmo praví: nezabiješ!

a máš-li bídu, sepni dlaně,

a požehná ti ruka páně.

Boháč má též své trampoty

tak jako leckdo z holoty.

Boháče tíží starost těžká

a proto v létě v lázních mešká.

V kriminále zas člověk z lidu

dochází kýženého klidu.

A kdo chce lenošiti notně,

ten dá se zavřít doživotně.

Na světě je to nyní pěkné,

tak člověk dobré vůle řekne,

však zcela jinak smýšlí luza,

a z té jde věru strach a hrůza.

Stále se množí atentáty

na pomazané potentáty.

Chátra již nechce parlamenty

ni republiky s presidenty,

na všecky instituce plije

a řve: Ať žije anarchie!

Zpěváci zlobu časů příštích

již prorokují na tržištích,

a hořce pláčou páteři,

že jim už nikdo nevěří.

Ach, kdo pak ví, co z toho všeho

nevinným lidem pojde zlého?

Smiluj se, bože, nad námi,

nad mládenci a pannami!