Nedělní šaty.

Když jaro prohřívá zdi předměstské a sady,

co ruchu v ulicích a v parcích co je vnady!

Já rád si vycházím a do vlažného vzduchu

dým ssýlám doutníku a pozoruji v duchu.

Zřím v krámku maličkém, jenž je tak zastrčený,

kde vše tak chatrné, kde levnější jsou ceny,

před prádla balíky a kartonů a šátků

a krajek žlutavých stát s dítětem svým matku.

To v jejím náručí si brouká, nožkou třepe.

Však ona za chvíli, by vybrala si lépe,

je kupci pochovat dá hovorná a smavá,

jenž brejle na čele, mu lesklou hračku dává,

své zboží chválí zas a smíchem děcka jatý

sám dlouho vybírá mu na nedělní šaty,

a rety hrubými když tkne se jeho skrání,

dí: „Že tak hezké je, vše za polovic, paní!“ –