NEDĚLNÍ VEČER.

Tak slunná dávno nebyla

neděle... Jedu tramwayí.

Vtisk’ klobouk jsem si do týla,

skráň opřel o sklo potají.

I tramway jakby opilá

si bzučí, dráty zpívají...

Jak rozmarně se klátila,

mně hlavou trosky splývají:

jas, hudba, žvásty slečinek

a vtipy – vše, co má být lék,

lék špinavý, jejž do bídy

si v naivnosti kapeme...

A mentor na dně duše mé

si vzdýchá: Diem perdidi...