Nedočkavost.

Jaro povzniká již,

Slunko jasně svíti;

Proč se, krásné kvíti,

Vláhou nenapájíš?

„Chtělo bych se spojiť

Otavnou já vláhou,

Však mráz těžkou váhou

Nepřestává brojiť.“

Vrať se tedy zpátky

Do mateře země,

A tam čekej němě

Po čas ještě krátký.

„Nemohu se vrátiť,

Povstalo sem skůře,

Musím se zlé můře,

Mrazu, dáti schvátiť.“

Proč jsi dříve lezlo,

Než hojemství květlo?

Nebyloby smetlo

Morany tě žezlo.

„Slyšelo sem zvuky

V nitru země černé,

Mnělo sem býť věrné

Buzením to ruky.

Ach byl klam to hrubý!

Nepřítel to svůdce

Po liché mne půtce

Vedl do záhuby.“

Mládeži ty naše

Proč jsi nedočkavá?

Proč tvá mysl plavá

Světem takto plaše?

Kolik tebou vlasti

Pošlapano semen!

Kolik na ni břemen

Uvaleno strastí!

Kdo ji vzhůru zdvihne?

Kdo můž bol jí zhojiť?

Kdo ji poukojiť

Zámutek ten stihne?

Mládeži ty drahá

Nebuď plachou dále,

Ať nás zlého v mále

Nezhubí lest vraha.

Jako husa klasu,

Jako růže nachu

Bez strachu a plachu

Dočkej svého času.