Nedoslechnutí.

Šel sem po trhu; hned se tu přivine Šprymorod ke mně.

„Viz,“ dí mi, „veliký pán jak před domem vysokým stojí;

kdokoli pohledí naň, užásne a zůstane státi.

Každá velká věc hned lidem do očí padá.“

Byl sem zamyšlený, že co povídal, sotva sem věděl;

jen se mi zdálo, že o vysokém cos stavení pravil.

Studeně promluvil sem: Však vysoké místečko zřídka

trefné osady, byť by i dosti se pyšnilo, mívá.

Dal se mi do smíchu, řka: „Ten pán jest veliký, pravím.“

Chyba je, však nájemník z mozku na jazyk sedá.