NEDOVOLENÁ LÁSKA.

Na zemi plné jarní mízy

fialky květ ke květu

se tulí v zeleni své řízy

s vonným šeptem na retu.

Na vodě vlna vlnu stíhá

v jásotu a poskoku

a k pocelům se shýbá, zdvihá

v hluboku i vysoku.

Ve vzduchu pták smí touhy zpívat,

vyvzdychat svůj celý žal –

jen mně jest oheň citů skrývat,

mlčet vždy a trpět dál.

Jen já vám nesmím ruku stisknout,

pohladit váš hustý vlas,

ni v objetí vám slastí výsknout,

slzu lásky slíbat s řas.

Mě vše, co blaží v mládí době,

míjí v divém úprku – –

ó, krásná paní v černé robě,

s mušelínem na krku!...