Nedůvěra.

Mou mladost dávno objal času rov,

mé oko nemá slz a srdce slov,

by písně růžemi té doby přizdobilo,

když ještě šťastno bylo

a jak král čarodějný slunné říše

z rozkoší žárných rozpěněné číše

sny štěstí pilo!

Zdroj blaha mého zkalen smrtí zlou,

veň život zlostný vnořil ruku svou;

lék z něho nešumí, to jedy z něho syčí,

jež všecku radost ničí;

ba nevím ani, duši-li to k štěstí,

že na plamennou touhou zprahlé tresti

mi píseň klíčí.