Nehoda.

Z dob minulých znám mnohou krásnou báji,

jenž vítězně se širým nesla světem.

Ji luzné větry krajům šepotají,

a matka svým ji vypravuje dětem.

Leč jedna z nich přesmutné věsty tají,

a když se země pestrým šatí květem,

tu kvílí opět plesajícím světem

ta stará báje o ztraceném ráji!“ – –

„Slyšíš, hochu? Nech tu povídačku!

Člověk jsem a je mi při tom k pláči,

Líto je mi ráje ztraceného!

Chci jít světem hledat stopu jeho,

ale žel! Mě kuří oko tlačí!“ –