NĚJAK TY PÍSNĚ TKLlVĚ ZNÍ.

Nějak ty písně tklivě zní,

do duše klesá umdlení,

a chce se, chce se srdci spát’

a nežalovat’, neplakat’.

Divoké touhy umrtvit’,

bez cíle v tiché prázdno jít’,

klíčící setby zašlapat’

a pozdní klasy prudce sklát’.

Kams na samotu usednout’

a vidět’ mraky nebem plout’,

usednout’ na svůj vlastní rov

a zpívat’ písně beze slov.

Sám sebe pohřbít’ bez bolu,

svou vidět’ bledou mrtvolu,

jak o čems zašlém v hrobě sní,

bez cizích slz a modlení.