NEJKRÁSNĚJŠÍ JARO

Jaro je líbezné,

nejlíbeznější za tři sta let.

Pluhy skřípají železné,

aby přeoraly svět.

Písně skřivánčí rozsívejte

do hlav a srdcí, rozsévači,

v plamenné činy se rozdmýchejte

z dílny duchů, vy semena dračí,

nad msty ať převažuje duch.

Láska ať prahy hlídá,

aby nemohla bída

sevřít svět v užší vždy kruh.

Nebude dlouho takého jara,

všecko je zrodem, vše světelně hárá

nových plamenů stem,

všecko je panenská prsť, jež čeká.

S modlitbou bratrských díků kleká

člověk na širou osetou zem:

Jara svého nezmarnil jsem.