NEJSLADŠÍ MOUDROST

O mudrcích již nezpívám, leč o ozářeném údolí,

kde zeleň trávy nádherná tisíci květů protkána je,

kam dívají se hory vrcholky, lesními obry věnčenými,

a kde šumí píseň

o jiné, nejsladší moudrosti, moudrosti žití, květu, zrání,

jíž netřeba slov. Ale rozhrneš-li

hedvábný koberec travin, zářící červeň jahod zasvítí ti,

a pozvedneš-li závoj smrčí, kořenná vůně ovane tě.

Ó, neptej se dále již! Slyš, to vítají tě

duchové hor a lesů a dí ti: „bratře!“