NEJSMUTNĚJŠÍ KVĚTEN

To je ten větrný, vlhký den,

jakoby žalem zavalen,

bez kosích fléten,

bez slunce strun

napjatých do korun:

můj nejsmutnější květen.

Přetěžká je má pouť hřbitovem

s největší láskou v žití mém:

Zpupně se nese

nad žalmem hran

nepřátel aeroplán –

Maminko, nebojte se!

Pro koho byly by stvořeny

vašeho žití kořeny,

má rodná země,

duch všechen váš

a vaše řeč – má stráž?

To vše je vámi ve mně.

Spěte jen tiše v rovu svém,

věčná je, sladká, rodná zem,

nade vše dražší:

nechť v slzách zrak,

a nad domovem mrak,

jsem silen krví vaší.