NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (l.)

Ohromném drží na řetěze

otroků, bláznů divnou směs

král světa Mamon vedle kněze,

by svět byl jeden jásot, ples.

Upírů hejno dál se slétá,

jim privilejí dána moc, –

nechť český kraj dál rájem zkvétá,

má zemi rodná, dobrou noc!

A krev nám ssají. Bez výkřiku,

plakat se nechce, nechce smát.

Teď není éra mučeníků

a nedůstojno věru lkát.

Ať krev nám ssají! Bez protestu

se přece snadno nedáme – –

A je ti, jak bys našel cestu

do budoucnosti neznámé.

Chytráci pějí kolébavku,

bys usnul v sladké závrati –

jen pro bůh, vzpouru ne a stávku,

líp, hochu, dnes se šosatí...

Však beztoho dle dějin vzoru

vzplá války rudá záplava,

srp velký vzchází na obzoru –

ohromná šavle krvavá.