Největší neštěstí.

Sny oplakati v tom, kdy nejvíc plály,

a strhnout larvu slávě jako v báji,

kde pod ruměncem kostlivec se tají,

na mladost svou zřít víc a více z dáli;

bít čelem vzdorovitým o práh skály,

a vidět sžehlé mrazem květy v máji,

vše, co jsi chtěl, zvát ztracenými ráji,

a zažít, jak se ideám tvým smáli:

to všecko neštěstí je, bída stálá,

to zameziti, sotva život stačí,

my o to v zápas gigantický jdeme.

Však hra to všecko proti tomu malá,

když bez vědomí raníme až k pláči

tu duši, kterou nejvíc milujeme!