NĚKDE VE SVĚTĚ...

Někde ve světě žije, kdo má mne rád!

Po lesích bloudí hlubokých,

na pasekách hledá bílé břízy,

paprsky slunce chytá, dech vůně,

jako já stůně,

jako já touží

po tom, kdo měl by jej rád.

Kde je ten les a kudy cesta k němu,

abych mu spěchala vstříc,

aby se poutníku zemdlenému

radostí zjasnila líc,

až by se dověděl, že není sám,

v blízkosti jeho že volně oddychám,

že nesu mu lásku velkou a širou,

že jsem v svých snech byla jeho milou

a že se už nebudu života bát,

když vím, že ve světě žije přec někdo,

jenž má mne rád.