NĚKOMU V NEBI.

Ty cudné oči dumavé

lesk měly luny stonavé.

Já měl ty její oči rád,

když večer vcházel do zahrad.

Já v jejich stínu sladce snil

o dálném kraji modrých vil.

Kde kvetou rubínové sny

pod okny bílé princezny. –

Ó, její ručky jako sníh

sepjaty dřímou v lilijích.

Ach, nestvořena pro žití

musela zraky zavříti.

Teď v ráji vábní andělé

jí hrají písně na celle.