NEKROLOG

Den plynul za dnem, za rokem rok,

a nikdy tě nevítal člověk ni lid,

zahořklým poznáním osamělého.

A přišel-li někdo, tož druh ne, vždy sok,

a přišel-li večer, tož mdloba, ne klid,

padala s obzoru olověného.

Jak jsi jen unesl plazivý čas?

A kterak jsi pochopil na konec,

proč bylo třeba poznání zlého?

Tvůj bdělý rozum jak žárovka zhas,

tvůj mozek utuhl, neživá věc,

a tvrdý byl úsměv odchodu tvého.