NEKTAR.

To dávno juž, Venuše chtěla kdysi

dát ochutnati nektar Adonisi

i nesla misku jemu zlatou

tím bohů vínem vrchovatou.

Jej našla v lesní, skalinaté skrýši

a s úsměvem mu podala svou číši,

on radostně ji k sprahlým ústům nahnul,

však náhle pustil ji – rty bolně stáhnul.

„Jak trpký na Olympu nápoj máte,

víc nesmrtelnost nechci z číše zlaté,

je hořký nektar váš i sláva celá!“ –

A Venuše se v smutku zamyslela.

Zda zhořknul nektar pouhým země vzduchem?

Či musí býti silný, velký duchem,

kdo nápoj bohů s rozkoší chce píti?

Vím, kráso, proč tě mnohý trpkou cítí!