Nemáme prý už o sobě zpívat,

Nemáme prý už o sobě zpívat,

jiných pět žaly, radosti, touhy,

v jiných se srdce se shora dívat,

pochod jich duševní hrávat dlouhý,

s nimi boj lásky bojovat a sen sklamání snívat.

O pěj co chceš, vždy sebe dáváš část;

zda hvízdá slavík bol svého druha?

zda létem šveholí Meluzina tuhá?

O jdi jen a uč se krást!

Světlo světlem je a tma zůstane tmou,

ať lampu v ni stavíš, však se ztratí,

ať rouškou je halíš tajemnou.

O pějte jen, co duše vám povídá,

a bohové dají vám zlatí

harfu krále Davida.