NĚMECKOU PRAHU.

Ach, svojí štědroty blaze a hojně

přáli by Čecháčkům sousedé něžní!

Jen kdyby nebyli po pyšné vojně

s prázdnou a s prohranou přijeli ze žní!

Toho, co milo jim samým, – vždy dosti

Němci nám přávali v každičké době;

není-liž vrcholkem spravedlnosti:

přát jiným do slova téhož co sobě?

Nejdražší Němcům jest německá přednost;

nuž – té nám do syta užíti dali!!

Germánskou kulturou Čecháčků všednost

neskoupě zvelebit usilovali.

Nejvyšší měli vždy vznešený zájem

s nejkrasší sdílností, s upřímnou snahou,

zem českou učinit německým rájem

a ráj ten obdařit německou Prahou.

Nic není snazšího, než rázem jedním

abys, ty panslávské hnízdo – ó, věz to! –

geniem sousedů, ve světě předním,

přes noc se změnilo v germánské město.

Barvy tvých praporů hodí se k tomu;

červenou s černožlutou jenom sešít, –

pak budou okrasou každému domu.

Kéž bychom na to jen mohli se těšit!

Kde jaký orel je s hlavami dvěma,

ubrat mu jednu, – a pro lvy buď dosti

složit je k mumiím; beztoho nemá

museum nadbytku starožitností.

Praha se přerodí, zvedne se v jasu

na velkoměsto pak z někdejší Lhoty,

zmoderní uličky z tradičních časů,

vhodně, by všláply tam junkerské boty.

Nač staré pomníky uměny naší?

Kultuře vyšší jsou pouhé to plevy.

Ona je roztaví v kovovou kaši,

v nové je přetvoří zářící zjevy.

Slavný náš Karel kde bděl, a tam dálej,

světců kde řada dřív na mostě stála,

Vltavu přepne nám „vítězná alej“,

pět kroků generál od generála.

Walhalla stane se z „kapličky zlaté“,

v níž Wacht am Rhein bude hřímati s bubny;

němčina pražská, nechť „der, die, das“ mate,

rozhlučí po městě hlahol svůj chlubný.

Wiltruda, Helmtruda, Thusnelda, Freia

na korsu budou se s hrdostí volat,

doma pak vídeňským „Eia popeia“

v kolébkách uspávat očka svých holat.

Jak byste oseli záhony mákem,

rozkvetou po třídách barevné čapky

nad čely smělými, nad nosy s hákem

s obličeji, na nichž bojišť jsou mapky.

Tak Praha vyspěje na metropoli

kulturně světovou prvého řádu.

Škoda jen, škoda – ach! jak srdce bolí,

snílci tak vzletní že procitli v pádu!

Kohout již kokrhá, svítá již k ránu,

s kocovinou zle je po hodokvasu.

Zmeškali! předběhla tvůrce těch plánů

na pražském orloji rafije času.