nemíti snů

nemíti snů než o možném

v pravdě a cti a míru,

v sobě jak stánku děložném

poznáním živit víru –

s tím netřpytneš se v ulicích,

nezasloužíš si stužku,

ulehneš k spánku v brázdě lích

na kamenitém lůžku.

však pod pravdivou oblohou

se probudíš pak denně:

s vrb straky na tě nemohou

ni čerti, věrní stěně.

víš, do čeho se obléknout,

když sněží, kvetou růže –

a čím se vůbec nesmí hnout

v srdci a mozku muže.