Nemluv, nic neříkej

Nemluv, nic neříkej

o nesmrtelných těch chvílích,

kdy ve tvých loktech bílých

duši tvou se rtů jsem pil.

Jsou tak daleké,

tajemné jako noc,

žádný z nás nemá moc,

by je probudil.

Nebuď, nevzpomínej

moře, jež do dálky letí,

a člunu, jenž letí s ním

s vichrem půlnočním.

Ti, kdož jsou kleti,

nemohou letět s ním.

Nemysli na zítřky naše,

nemá jich budoucí den.

Až vyjdeš ven

a uvidíš slunce, jak hoří

před tváří boží,

bude to západ jen.