Nemnohověd.

Moudrý Kestner vtipu svého střelami

Přebolestně mnohé moudré Doktory

Ranil, vysokých škol Rektory,

Tak, že před nimi, co před včelami

Ostrým žihadlem svým cytedlně ranícými,

Mnohý malosmělý Doktor bočil.

Mistr Nemnohověd pravil, žeby skočil

Častějc k Panu Kestnerovi k vyražení,

Mračné mysli vyjasnění:

Kdyby před jeho jen satyrami hanícými

Směl: – ač zajisté jen nedávno byl přišel

Do Gettyngu, milého můz sydla,

Dostav sy zde kunštem žádaného bydla,

O Kestnerovu však vtipu dávno slyšel, –

Předc však jednou navštíviti

Zeměměřiče se toho opovážil,

Zalíbit se jemu snážil,

Vstoupiv k němu, prosyl, by mu ráčil odpustiti,

Že své potud povinnosti dosti neučinil,

By sám sebe z toho vinil,

Že se bodlavých vždy satyr jeho

Bál, mněv, žeby posměch činil z něho.

Y ne! řekl Kestner, nemáte se čeho báti,

Zvykl sem učené jen satyrysovati.