NEMO. (V.)

Jitřní nám jásají zvony,

posupná ulétá noc,

nad vetché kříže a trony

nová se vztyčuje moc,

okovy, bodáky lámem’,

nad kleslým pověry chrámem

osvěty budujem týn,

obléká juný duch času

talár věd za popskou řasu,

halenu za hermelín,

sřítí se trouchnivá násilí vláda,

pomine národů divoká váda,

změní se svět

po chmurách tisíců let

prací uvolněnou v jediný květ.

Přes říší umělé meze,

přes dávný národů spor,

přes veto vládce a kněze

lidstva se sjednotí sbor,

plemena v náruč si klesnou,

přísahu bratrství plesnou

zahlesnou jediným rtem,

rovných všech rodina lidí

novou si společnost zřídí,

valný všech jazyků sněm

prohlásí zákony úmluvy nové,

splní se hnětených staletí snové,

širou tu zem’

k dědictví šťastnému všem

ovládne práce pak vítězný tem.