NEMO. (VI.)

Známá to hymna pěkného znění,

s praporem rudým v bouřlivém pění

nadšeným šikem valí se lid;

ale viz! v čele chudého davu,

cinkaje zlatem v odraném hávu,

přestrojen věčný se usmívá žid.

Dobře má, chytrák! Soptící divě

peřeje času zavádí lstivě

v příhodný sobě úval a směr –

jenže kdes hlouběj v nezkrotném hněvu

nové zas proudy, v šíleném řevu,

divoce tryskají z podzemních děr.