NEMOC

Dnes naposled skla oken západ zalil

Morosním smutkem fialových par.

Z nich hořkost v duši zbyla. Prudký žár

Bolavé hrdlo sežehl a spálil.

Noc. Zrak tmou zalitý, že zmírám, sním

V mdlé předtuše již příští agónie.

Hlas hodin tvrdě do tmy slité bije,

Jež chvěje se pod zvukem kovovým.

Teď došly... Mrtvá na vše padá tíha

Jak z cínu. Smrt se hnula, která číhá,

A těžkost kroků vláčí ke mně tmou...

A rdousí mne. Zvuk poslední sluch chytá:

Krev zkažená to syčí v žíly vlitá,

Jež v zprahlém mase scvrkají a schnou.