Nemoc a pomoc. (Noc.)

Ticho vůkol, ticho!

Všickni živi spějí,

Šustíce jen v loubí

Větříčkové vějí.

Měsýc s outrpností

Na drn dolů hledí,

Kde – nemohouc spáti –

Smutné děvče sedí.

„Běda mně – ach, běda!

Co se se mnou dělo?

Život ve mně vadne,

Umdlévá mi tělo;

Bolest nevýslovná

Víže všecky oudy,

A z očí se derou

Horkých slzý proudy!

Upřímná matinko!

Jak sy, rcete, počnu?

Bolestí nesmírnou

Smutné děvče zhynu!

O kyž je již ráno,

Kyž mohu již z lůže!

Snad mi zlaté jitro

Poněkud spomůže?“

Matka s těžkým srdcem

Vyslechla dcerušku,

Na to – podepřena

Rukou na podušku –

„Trp, dí, milá dcero!

Y já to zkusyla,

Až mě tvého otce

Ruka pozdravila.“ –