Nemoc a pomoc. (Ráno.)

Slunéčko když ráno

Pozlacuje horu,

Chodím zamyšlená

Do vonného boru.

Ptácy vůkol pějí,

Rosa vlaží kvítí,

Tu cos neznámého

Srdce moje cýtí.

Vejdu v stinné loubí –

Ha! co před očima?

U chladného keře

Krásný jinoch dřímá.

Na čele mu vlasy

Kadeřavé chvějí,

Tváře se jak růže

V plném květu rdějí.

Nevědouc, co činit,

Stojím omámená;

Nohy se mi třesou,

Třesou se kolena.

Srdce hmotně bije,

Oko se mi kalí,

Neslýchaný plamen

Do prsou se valí!

Obrátím se, běžím

Domů ku matince,

Na srdce sy tisknu

Její drahé ruce:

„Politujte, máti!

Ubohou děvečku –

Kyžby byla nikdy

Nešla do borečku!“ –