Nemoci, paní zlá.

Nemoci, paní zlá, když odešla’s,

zůstaly dvéře otevřené!

A já se zachvěl rozkoší jak klas,

když vzduchu jitřní proud se přes něj žene.

Vočkovala’s mi, paní, horkost do mých žil

a na rty vdechla’s vůni hořkých jader.

A tebou rozpálen jsem zatoužil

po teple milenčiných ňader.

Ku hvězdám zaletala píseň srdce mého lyr,

však slyšela ji jenom chladná moje cella.

Var krve dala’s mi a zmatených snů vír

a když jsi v dálku šla, má milenka se ještě nevracela.

Přijde a na hlavu mi zticha ruku položí

a políbení vtiskne na rty rozžhavené?

Či smrt mne stihne, mdlobou spoutaného na loži?

Pro koho nechala jsi, paní, dvéře otevřené?