NEMOCNÝ.

V komnatě bylo šero – – –

Těžký vzduch sotva stačil na stole hořícím voskovicím...

Vzpomínky poslední bleskly jeho hlavou.

Veselé, smutné, bezbarvé. Věčnosť stála před ním.

Umíral...

Venku jaro, jaro, jaro!.. V komnatě číhala smrť!

Z přivřených víček nemocného zářilo dvé jiskrných očí.

„Ona nepřichází“ – „Ó kdyby zde byla“ – zašeptal.

„Fialky“, „chci fialky“ – „Ona juž nepřijde.“

Zlíbal podané kvítky naposled...

Vdechl lásku svou do něžných jarních kvítků a zemřel...