NEMOCNÝ VLK

Kde je zas konec mé ženě?

Přijde, a ptám-li se, mlčí.

Dává mi polibek denně

na ústa vlčí,

polibek lišácký, zatraceně!

Studené doupě, smrt číhá.

Ta, jež by mohla mě zhojit,

na korsu sukýnky zdvihá:

„Pojďte se spojit, ach spojit!“

Hou hau! mé srdce! hý há!

Bezesné noci. Prý loví!

Kůstky mi nosí. K vytrávení.

Kdo pěknou šunku jí, kdo ví.

Jak slyším, dala již na modlení

a roní slzy vdoví.

Přišla. Spí. Hodiny minou.

Má? Smích! I ve snu má soka!

Hrdlo jí zlomil třtinou,

krev teplou žíznivě loká

a s krvi slzy se řinou.