Nemodlenec nešťastník.

Tam, kde hyne víra,

pravé blaho zmírá.

O bezbožném muži dí se:

„Nešťastník ten nemodlí se.“

Jak by nebyl nešťastníkem?

Nekoří se Bohu díkem,

neříká, když vstává s lože:

„Díky Tobě, věčný Bože!“

Mrzutě se kolem dívá,

nevyspalý blbě zívá;

bez modlitby za stůl sedá,

snídaní jak zvíře hledá;

není-li ho, na choť bručí,

jako hladný medvěd mručí,

nevěda, co v noci tropil

a že v krčmě kde co propil.

Žena slzí, dítě pláče,

do práce jde muž se mrače:

„Bez halíře dneska jsem,

jdi, a něco na dluh vem.“

Z práce v krčmu zaměří,

a tam na dluh večeří.

Týhodní svou „robotu“

vesel končí v sobotu;

ženě ze mzdy málo dává,

a zas do krčmy se brává;

tam též slaví Boha Pána,

nepotácí-li se z rána;

jeho žena, jeho děti

smutně Boží svátek světí.

Bezbožník tak živoří,

až se bídně umoří;

ženu v bídě zůstaví,

z níž se sotva zotaví;

nedá-li jí víra síly,

s dětmi hroznou bídu sdílí.

Vdovo, konej úkol svůj,

Marja za tě oroduj!