NEMOHU ZAPOMENOUT...

Nemohu zapomenout – sladký přelud ten

se před hasnoucí staví oko moje,

a zmírající dozvuk dávných snů

zas klene chrám, v němž bohem láska tvoje!

Nemohu zapomenout! Mladistvé sny ony

co jiskry ztracené zní ještě písně stony!

Kam čas ten zapadl? Já k světlu toužím jen,

a ani jedna hvězda nekmitá mi,

však lazur očí tvých, těch zářivých,

mě vábí k tobě přec – tam za horami –

nemohu zapomenout! Láska naše mladá

vždy ještě ve zrak můj mi slzu vkrádá.

Proč sen ten zašel již! Dvé srdcí našlo se,

by letem společným se vznesla v ráje,

a nyní – led, co žárem háralo,

a nyní – poušť, kde mohly kvésti máje!

Nemohu zapomenout! V zašlé blaha kraje

přec z dálky bledá vzpomínka mi vlaje!