Nemusíš, Evo, být žárlivou...

Nemusíš, Evo, být žárlivou,

dosti, žes, Evo, zoufale svůdnou.

Oh, kolikrát ještě pobledlé tváře

v divokých hříčkách nám zrudnou!

Nemusíš, Evo, být žárlivou.

Tys jediná mou.

Což tebe nepálí vášně mé dech?

Což tebe nebodá žhavost mých slov?

Té žluté květiny nech;

žluté jsou oči sov.

Nemusíš, Evo, být žárlivou.

Ty hrozivé bouře juž přešly

i nekonečné deště juž přešly.

Tys jediná mou.

Přešly bouře i deště.

Nemusíš, Evo, být žárlivou.

Miluju ještě.