Nemůž minout vteřina

Nemůž minout vteřina

bez myšlenky na Tě,

bez tebe i okamžik

byl by roven ztrátě;

mou jsi v jitra usmání,

mou jsi v slunce zaplání

i v červánků zlatě!

Tíseň všedních starostí,

kroků, řečí v shonu

na tvé slunce hodit chce

zapomnění clonu;

strhnu všecky v jeden ráz

duchem s tebou, v srdci jas

v moři blaha tonu.

Cítím tvoji přítomnost,

kráčíš po mém boku,

dýcháš na skráň, oči mé,

věčnou lásku v oku.

Sen má křídla jmenem tvým,

hlas tvůj podává mi rým,

úsměv končí sloku!

Ve mně žiješ po druhé,

jak já v tobě žiji,

v bouři ať, či v úsměvu

dnové jdou a míjí;

nám vše jedno může být,

spolu žít a spolu mřít

jest již poesií.