NĚMÝ SLAVÍK

Jak mrtvé smutky by kol pluly,

žal v kontraaltu utonulý,

ve vyschlém hrdle zakletý,

noc duše jak by vládla pustá,

ni jedna z hvězd kde nevyrůstá,

ač byly do ní vysety.

Tak němý slavík, duse v těle

své srdce hoři obšumělé

a tichostí svou zkrušené,

jen fysicky je poután k světu,

jen tupá hmotnost ještě je tu,

co víže dosud. Duše ne!

Mír s bolestí tu spolu kvasí

a nad smrtelným ložem krásy

to plynou trapně hodiny.

Sám démon, který mluvu vzal mu,

zde sloučil tisíc hřmících žalmů

na němý, jeden jediný.