NENAROZENÉMU DÍTĚTI DO PAMÁTNÍKU

Poutníku neznámý,

Tvá noha nedotkla se dosud našich břehů,

a přec pro jejich bolesti, pro jejich muku,

i pro úsměvy země a pro její něhu

dnes bratrsky a vroucně tisknem Ti již ruku.

Jdeš do areny žití jeho pro údery,

jdeš také lačně píti všechnu jeho krásu.

Pro jitra naděje i soumrak smutku šerý

buď pozdraven, náš nový druhu ve zápasu.

Snad vše už jsi to prožil v steré variaci

kdys v jiném životě už dávno před tím žitém

a Lethe krůpěje, v nichž vše zas v sen se ztrácí,

se dosud chvějí v květu ještě nerozvitém.

Ať srdce Tvé pak znova daň svou krve splatí

a v cestách Tvých ať se zas někdy náhle zšeří,

kdy života cíl jako slunce v mhách se ztratí,

nechť duše Tvá vždy silně, neochvějně věří:

pro rosu jiter v červnu, pro hvězd tiché chvění,

pro hudbu veršů i pro lásky klam, byť krátký,

pro činů žeň a sílu odvahy i chtění,

pro slzu soucitu – jest úděl žití sladký!