Nenasycený.

Dokud já byl malý klouček,

Chodíval jsem na palouček

Trhat květiny;

Pak jsem k malé Míně sedal,

Nejpěknějších pro ni hledal,

Jak jsme dětiny.

Mína ode mne je brala,

A mě za to chválívala,

Že jsem hodný hoch;

To mi bylo nade všecko,

Blažený já dobré děcko

Nosil, co jsem moh’.

Když pak teď jí kvítí nosím,

O něco ji za ně prosím,

Vždy chtě víc a víc;

Pakli sama nechce dáti,

Mzdu si osměluji bráti

Sobě z jejich líc.

Jak se dále bude díti,

Buduli vždy více chtíti,

To již nyní vím;

Věru, já za rozmarýnu

Budu žádat celou Mínu

Pra nic neslevím!