Nenávidíš.

Nenávidíš!

Nenávidíš lásku moji k Tobě,

nenávidíš moje oběti! –

Nenáviď i můj popel v hrobě!

Nenávidět, ač měli jsme se rádi,

demonův toť osud,

toť naše prokletí!

Nenávidíš čelo, jež jsi líbala,

nenávidíš duši,

jež Tě hýčkala...

Rozryj i má prsa,

jež ranám čelila,

smělcova když ústa

Tebe zranila!

Poplvej i ruku,

jež včera ještě s vášní,

když zora šeřila,

za Tvé jméno drahé,

za svatou čest Tvoji

a za tu lásku chudou

se bila...

A byť Tvá duše sama

nad křivdou křičela,

ó podej jedu číši

a zamkni na vždy ústa,

jež jenom líbat, líbat

a – mlčet uměla!