Není černit jako černit.

Otře-li se o mlynáře kominář,

obyčejně bývá to jen pouhý žert;

otře-li se o zbožného smělý lhář,

ve věci té jisté vězí zlý duch, čert;

nepřestává bídný lhář být černým,

katolík však vždy jest Kristu věrným;

moudrý časem pozná pomlouvače,

ohyzdného škůdce, svůdce, štváče.

Ó kéž pozná každý bídník v čas,

že lež hnusnou vnuknul jemu ďas.

Pospěš smazat zkázu v srdci sterém,

způsobenou skutkem, slovem, pérem!

Snadno pošpiní se bližním čest,

očistit ji věcí těžkou jest.

Možno-li Ti, uspi v sobě lež,

na věčnosti na ni vzpomeneš.

Hanebnou lží rozeštval jsi lid,

nevinným jsi zrušil v duši klid;

že jsi bídným lhářem, dobře víš,

ale jak svou zlobu napravíš?

Často budeš zardívat se v tváři,

slyše tajnou výtku: „Lháři, lháři!“

Za let mladých, ba i v pozdním stáří

ozve se Ti v duši: „Lháři, lháři!“

Odvolej lež hříšnou, pleticháři,

má-li utichnout hlas: „Lháři, lháři!“

Lekej, boj se, nevěrecký tmáři,

svědomí Tě kára: „Lháři, lháři!“

Z hříchu svého svatostně se kaj,

nařknutého všude mužně haj;

nevinnému pověst dobrou vrať,

zaslouženou ranku sobě zkrať!