Není divu.

Šumná Slovačina

jako ta dívčina

miloučko zakvítá,

jak když slunko svítá.

Její očka žárná

jako nočka jarná –

a do kola z husta

růžemi obrůstá.

Což divno, že krása

na čele i rtíku,

když ji slunko z rána

koupá v lubovníku.

Aj, proč že by věru

překrásnou nebola,

když ji nebe denně

slíbá kol do kola! –