Není nad chytrosť.

Ve veliké Vídni

bohatí a bídní

žijí pospolitě

jako klasy v žitě;

je tam tolik taškářů a taškářek,

že jich na venkově nemá celý věk.

Lidé toho druhu myslí na to,

jakby cizí živilo je zlato.

O tom, jak je mnohý zveden,

podám tuto příklad jeden:

Jmenoval se Fuchs a nebyl tedy Čech,

odchoval ho dlouhoprstých tajný cech;

několikrát postihlo jej práva rámě.

Vidíme ho nyní v jednom krámě,

kde pán, kterýž na svůj závod dbá,

osobně své zboží prodává.

Fuchs to věděl, že má peněz na kupu.

„Prosím o dvě libry syrupu!“

pravil Fuchs a na pult kladl pětku,

přitom koukal, jsou-li beze svědků.

Kupec na to: „Kam ten syrup dáte?“

On pak: „Cylindr můj na to máte.

Vsadil jsem se v společnosti,

abych pobavil své hosti;

jedná se mi o to, překonati Jindru,

proto mi to vlejte do cylindru!“

Kupec řeči této věří,

syrup do cylindru měří,

načež Fuchsovi ho podá.

Tento čeká, až mu dodá.

Kupec otevírá kasu.

A v tom času

lišák na hlavu mu klobouk posadil,

aby před chycením tak se ohradil.

Kupec sem a tam se točí,

syrup zalepil mu ústa, oči.

Fuchs byl bohat touto špekulací.

Mně pomohl k této deklamaci.