Není to sen.

Tak hluboko ni oceán

svých perlí neukrývá,

jak v srdci mém, od boha dán,

tvůj obraz odpočívá.

Tvůj obraz, perlo vznešená,

tvá krása jasnoleská,

královno zorou věnčená,

panenská vlasti česká!

Tys, otčino! ten svěží ráj?

naň slunce usmívá se,

ó dcero nebes, vábíš máj,

co sen se třpytíš v kráse!

Není to sen! tys v pravdě má,

vesmíru perlo skvělá,

tak malá a tak milená,

že dlíš mi v srdci celá,

a krásná tak, že v zapění

to dálným zemím hlásám,

a velká přec, že v nadšení:

„Jen tobě žiji!“ jásám.