Neodkladné rozloučení.

Ve tři čtvrtě na desátou

loučil se Jan se svou Hátou:

„Dobrou noc! A krásní snové

oblétejtež duši tvoji;

ať ti k čelu andílkové

lilie a růže pojí!“

To řka, podával jí ruku.

„Zas mi děláš v srdci muku?!

Dej si na čas, potěš milku,

počkej ještě aspoň chvilku.

Či snad se ti stýská po opici?“

„Nemám dnes co dáti domovnici!“