NEOHROŽENÝ

V něm všecky krásné síly národa

a jeho tragický už osud žil...

Vše cíl být mělo a ne náhoda,

zrající věky, promyšlený cíl...

Řím bál se ho... A vládní, cizí stroj

kolečka svoje strkal rezivá...

A s Neohroženým byl krátký boj:

přervali tkalci pásma přediva...

Tak nevysmál se nikdo vrahům svým

ni vrahům rozumu a lidských práv,

takovým slovem z kovu raženým,

by otřás’ navždy milionem hlav...

Tak jasnou hlavu a tak čistý vtip

si neuchoval nikdo v zápasech,

tak jedovatý nikdo nevrh’ šíp

po římských prelátech...

Řím oddych si... Stroj vládní rezivá

kolečka popohnal zas, ječivá...

Přes jeho těžká pouta s vyhnanstvím

obluda roste: Byrokrat a Řím...

Na skále hnízdo prázdné, poslední

o vzletu posledního orla sní...