Neopustím.

Na mou hlavu vřelou, těžkou

svoji ruku pokládáš

a, zda-li tě neopustím,

chvějícím se retem ptáš.

Neopustím, neopustím,

leč bych sebe zapomněl,

leč bych místo vřela srdce

ledný kámen v prsou měl.

Neopustím, neopustím,

a až umru sám a sám,

novou touhou, novou láskou

na nebi tě vyhledám.