Ó nepochopitelná!

Ó nepochopitelná!

Ó blesku náhle vzplanulý

se chvějícími ňadry Boha,

ty šílící zde lásky věčný květe!

Ach, touho přejít v milovaného,

žhnout rozpálenými čivy,

zrát v srdci rozníceného

jak víno přetajemné révy!

Ó mžiku zachycující věčnost v tváři,

ty zakřiknutý plese nevýslovně blažených,

ó zrcadlo, jež vyšlehává

jas paprsků všech, sluncí všech a září,

ty plné skojení snů žhavě vysněných:

jsi hrob, kam mystik srdce pochovává.