NEPOKOJNÁ NOC

Strašidla bílá v rubáších svých vstala

pod tvojím kynem, noci, tragédko!

Svou bolest srdci stručně skizzovala:

„Jak jinak bývalo ti, Markétko!“

Poutníkům mrtvým rozprostřel bůh stoly,

čas předtuchy byl ranních červánků...

A pastýř zpíval v rytmu paraboly

o černé vlně, bílém beránku.

A Odysseus luk svůj ještě zvedal

pro trochu svadlou paní Ithaky.

– Ten chřestot kostí usnouti mi nedal,

imitujících marné zázraky...