NEPOVÍ, KDO JEŠTĚ NEPOZNAL.

By Antonín Koukl

Nepoví, kdo ještě nepoznal

srdce řeč v bolestném tluku –

na dobrou noc když mi, tatíčku,

podáváš mozolnou ruku.

Brázdy v ní stále zřím před sebou,

divně sen kreslí mi na ni:

zdá se být silnicí, po které

v kočárech vyjeli páni.